Keď v čele súdu nestojí paznecht

Autor: Roman Brandšteter | 21.11.2013 o 9:34 | (upravené 21.11.2013 o 12:11) Karma článku: 18,52 | Prečítané:  2561x

Upozornenie na úvod - tento príspevok nemá byť hanopisom na uja Štefana a jemu podobných kujónov nášho súčasného súdnictva, aj keď dôvodov by bolo milión. V podstate náhodou som si prečítal dva články (jeden minuloročný a jeden tohtoročný), ktoré informovali o zaujímavej akcii - konferencii českých sudcov o primeranosti právnej regulácie. Pri čítaní som sa musel niekoľkokrát až uštipnúť (v dobrom zmysle slova), či náhodou nesnívam a či tie prečítané slová naozaj vyslovili reálni sudcovia a dokonca sudcovia z relatívne blízkeho okolia

V spomínaných článkoch vystupuje predseda Najvyššieho správneho súdu ČR Josef Baxa a niektorí jeho kolegovia, sudcovia. Čítať ich názory je priam balzám na slovenskú dušu zhnusenú z úrovne veľkej časti nášho súdnictva.
Za hrsť citátov (je ich trochu viac ale stoja za to):

2012: „Stát už není schopen přijímat zákonné normy, které by pak sám dokázal uvádět do praxe, kontrolovat jejich uplatňování a sám je dodržoval" prohlásil předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

"Samotné státní instituce často nedodržují svá vlastní pravidla" zdůraznil Baxa. Podle něho příliš velké množství obtížně srozumitelných norem následně vyvolává velké množství soudních sporů.

"Pořád se mění zákony, jedna novela stíhá druhou. Jako kdyby nějaká parta dostala justici na chvíli jako hračku a zkouší, co vydrží". Podle něho stát už reguluje věci, které by regulovány být neměly. "Systémy jsou zahlceny blbostmi, to nelze jinak vyjádřit. Tím se vše komplikuje a člověk si pak řekne, že stát není schopen plnit své základní funkce, poskytnout mu ochranu," uvedl v Soudci (časopis) Baxa.

„Nechutná politická kazuistika ohrožuje již tak chatrnou legislativu," prohlásil předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Onou politickou kazuistikou měl na mysli například to, že když se někde stane trestný čin vyvolávající pozornost médií, tak politici hned urychleně a nekoncepčně mění zákony.

2013: Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa (...) poukázal na reálné riziko rozkladu státu v důsledku nefunkční, nesmyslné legislativy, kterou nelze reálně vymáhat.

„Nikdo s tím jako programem nevystoupí, že chce prosadit nepřehlednou a nejasnou regulaci prostřednictvím práva, ale přesto se tak děje. (...). Právo se tvoří ukvapeně a nekompetentně, jen podle hry vadí-nevadí," konstatoval Baxa.

Apeloval na to, aby se právnická veřejnost nedívala na právo jen jako na momentální zdroj své osobní obživy, ale v širším kontextu toho, jaký může ve společnosti vyvolat chaos.

Podle něho by mělo být zákony co nejjednodušeji regulováno jen to, co bude poté fungovat, co lze zkontrolovat a vynutit. Podle Baxy se ale uměle často regulují tytéž věci souběžně hned několika typy různých řádů a předpisů.

Ze tří čtvrtin jsou za to podle jeho mínění zodpovědné vlády napříč novodobou historií.

Žádná instituce nesleduje právo jako celek.
Chybí zde permanentní inventura právního řádu," míní Baxa

...i u dalších soudců (byla patrná) ještě větší otevřenost v jejich zděšení z toho, že se ze zákonů vytrácí zdravý rozum. (...) Z úst soudců ale zazněla i kritika do vlastních řad. Podle čestného prezidenta Soudcovské unie Jana Vyklického mnozí soudci píší svá rozhodnutí a zdůvodnění v nich katastrofálně nesrozumitelně, šroubovaně.

Články je možné nájsť tutu.

Je až neuveriteľné, že neďaleko od slovenskej hranice pracujú sudcovia, ktorí vedia diskutovať jasným, zrozumiteľným a kritickým jazykom. Kritickým aj voči svojmu vlastnému stavu.

Nerobím si ilúzie o tom, žeby české súdnictvo nemalo vážnejšie problémy a svoje boľavé miesta. Ale čítanie vyššie uvedených vyjadrení mi trochu rozjasnilo náladu. Kiežby boli výzvou pre slovenských sudcov (aspoň tých slušnejších) aby sa stali viac viditeľnejšou alternatívou svojich pofidérnych kolegov a najmä šéfov. Veď predsa relatívne malá vzdialenosť pôsobiska by nemala vytvárať tak priepastne veľký rozdiel v pohľade na zmysel svojej práce.

Ale pozor, nezvaľujme toho na sudcov priveľa. Z uvedených citátov zreteľne vyplýva, že veľkú porciu zodpovednosti majú najmä politici. Ešte je v čerstvej pamäti nadutosť ministra vnútra (a budúceho premiéra?), ktorý protizákonne zatajoval analýzy vlastného ministerstva:

Sme: Nepovažujete svoje rozhodnutie nezákonne nezverejniť analýzy za (...) problém?
Kaliňák: Určite nie.
Sme: Prečo?
Kaliňák: Pretože to robíme v mene dobrej veci.

Alebo iný čerstvý príklad. Ministerstvo školstva odmietlo rešpektovať právoplatný rozsudok súdu a zaplatiť súkromnej firme dlžných 200.000 eur. A stanovisko ministra?
Čaplovič: „Rezort školstva odmieta niesť následky za chyby predchádzajúceho vedenia z roku 2011..."

Vysokí predstavitelia štátu sa doslova predbiehajú, ktorý z nich bude viac pohŕdať zákonnosťou, ktorý z nich použije viac arogancie a tuposti argumentov. Červivou čerešňou na torte je skutočnosť, že jeden zo spomínaných „hrdinov" je vzdelaním doktor práv (!), tých istých práv ako vyššie citovaní sudcovia. Nie je náhodou už v týchto prípadoch zasiate masívne pošliapavanie práva zo strany štátu, ako sa potom prejaví v kauzách typu Gaulieder, Čénteš alebo Hedviga (takmer 7 rokov obvinená z krivej výpovede bez toho aby sa štátne organizácie uráčili oznámiť jej v čom konkrétne mala klamať)?

Ďalším problémom sú politici, ktorí keď zbadajú (začujú, zaňuchajú, zacítia...) akýkoľvek problém, ale oveľa častejšie skôr „takzvaný" problém alebo „zdanie" problému, okamžite naštartujú mašinériu tvorby nového zákona, regulácie, nariadenia. To je tá tajomná kazuistika, o ktorej hovoril pražský sudca - „Nechutná politická kazuistika ohrožuje již tak chatrnou legislativu," prohlásil předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček. Onou politickou kazuistikou měl na mysli například to, že když se někde stane trestný čin vyvolávající pozornost médií, tak politici hned urychleně a nekoncepčně mění zákony.

Postupne sa však blížime k pointe - prečo to vlastne politici robia?
Nuž, tu je potrebné aby sa do zrkadla pozrel sám občan. Nie je to náhodou práve väčšinový občan, ktorý keď zistí, že niečo nefunguje tak akoby malo (rozumej, tak ako si on sám predstavuje, že by to fungovať malo), tak sa začne obvykle rozčuľovať štýlom „prečo s tým tí hore dačo nerobia?"

A „tým hore" viac netreba. Majú dosť času a mocný úradnícky aparát, aby boli ihneď pripravení „riešiť priania" svojich občanov. Veľa občanov znamená veľa prianí. Veľa prianí znamená veľa návrhov nových zákonov alebo rozšírovanie a sprísňovanie tých existujúcich. Kruh sa tým uzatvára.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Kupujúci Japonec? Neexistuje, tvrdia stánkari z vianočných trhov

Strávili sme jeden deň so stánkarmi, aby sme zistili ako vidia návštevníkov spoza svojich pultov.

EKONOMIKA

Deti boháčov majú vlastnú sieť, stojí za ňou Slovák

Byť bohatým je nuda, keď vás nikto nevidí.


Už ste čítali?